Temné osvětlení se zvuky rádobi motoru lodě dávaly výstavě autentickou tvář. Výstava byla na můj vkus až moc dlouhá, ztrávili jsme tam dvě hodiny. Bylo to taky tím, že na stěnách vyselo hodně textu, tak jsme četli a četli:).. Nejvíc mě štvaly lidi, ale s tím jsem nic nemohla udělat, leda vyhlásit bombu, ale to by nás všechny evakuovali, takže bych jsem si ani tak nepomohla:). Mě osobně nejvíce zaujaly malé flakonky s parfémama, ve vytrýně byly otvory, a když jsem přičuchla:) cítila jsme jejich vůni, a nebyla ani špatná, nebo krásně modrá skleněná vázička, ke které se o sedem let později našel její uzávěr, a nebo zlatý náhrdelník s diamanti, zlato bylo dost v dezolátním stavu, ale diamanti se teda třpitily:), a nebo taky:) láhev šampaňského-zadělaná. Ale pro malý špunty musel mít nějvětší uspěch ledovec:) -zmrzlej led udržovanej v chladu, tak se ho tam každej ošahával:), příznám se i já :o). Nečekala jsem od toho nic, ale taky mě to nezklamalo. Pár slov a dojmů k výstavě =o).Palubní lístek:).
Před vchodu na výstavu stály dvě slečny v námořnických úborcích:), které nám dali tento palubní lístek, na kterém byly napsány údaje o nás:). Já jsem se jmenovala Madeleine Talmadger Force, bylo mi 18 let a byla jsem provdána za jistého Johna Jacoba Astora. Náš důvod plavby- prodloužená svatební cesta z Egypta a Paříži, rozhodli jsme se vrátit zpět do Ameriky, protože jsem zjistila, že čekám dítě. S námi cestova Rosalie Bidois- služebná, Caroline Endres- ošetřovatelka, Victor Robbins- sluha a náš pes Kitty- airedele teriér. A jak už to napovídá, cestovali jsme samozdřejmě první třídou, jak jinak:). Naše kajuta měla číslo C-62-64. A ftipem tohoto palubního lístku bylo, dozvědět se na konci "plavby" jestli jsme cestu přežili. Trošku morbidní. U východu vysely tři velký cedule, rozděleny na třídy. Já i můj manžel jsme cestu přežili, ale po ošetřovatelce, sluhovi a psovi jsem se už nepídila, né že by mi na nich nezáleželo:), ale ta tabule byla óóbrovská a děsně moc jmen. Nejvíc zahynula posádka a nejlíc se zachránila první třída. Ale vidět jména rozděleny pod sloupcem - Přežili, Nepřežili bylo děsivý.
Ukazky přímo z výstavy - Brno
zapékací misky
|
| |
| Zahájení stavby | 31. 3. 1909 |
| Spuštění lodi | 31. 5. 1911 |
| První plavba | 10. 4. 1912 |
| Celková délka | 269,06 m |
| Největší šířka | 28,19 m |
| Hloubka lodi | 18,14 m |
| Tonáž: brutto | 46 329 tun |
| neto | 21 831 tun |
| Ponor | 10,54 m |
| Výtlak | 52 310 tun |
| Počet palub | 7 |
| Počet kotlů | 29 |
| Počet vodotěsných | 15 |
| Pohonné | 2 trojexpanzní |
| Celkově | 46 000 |
| Rychlost | 21 uzlů |
| Nejvyšší rychlost | 23-24 uzlů |
| Pasažéři - 1. tř. | 735 |
| 2. tř. | 674 |
| 3. tř. | 1 026 |
| Celk. kapacita | 2 435 |
| Důst. a posádka | 885 |
| Počet záchranných | 20 |
| Kapacita záchranných | 1 178 |
| Poslední plavba | 10. 4. 1912 |
| Doba fungování | 4 a půl dne |
Žádné komentáře:
Okomentovat