... skrytá reklama pro Adidas
Ježíšek má prostě trefu :D!
26. prosince 2011
23. prosince 2011
26. listopadu 2011
1. listopadu 2011
* Povídám povídám pohádku....
Povídám povídám pohádku..... o jedné něžné Quětince a malém statečném Hrášku a o babičce. Bylo nebylo, jednou říká babička Quětince zdalipak s ní nechce jít na kouzelný ples. A jelikož je Quětinka žena činu a velmi aktivní, tak samozřejmě řekla, že ano. A tak se stalo. Jednoho krásného podzimního dne si Quětinka oblékla šaty a něžné střevíčky, domluvila Hráškovi, aby se uvnitř choval slušně a nekopal Quětinku moc do močového měchýře. Pak nasedli do stříbrného bujného Oře a vyrazili k železnému supícímu oři naproti babičce. Stříbrného oře ustájili v hájeném ohrazdišti a hurá, jeli se veseliti.
Kouzelný ples byl opravdu kouzelný. Byla tam spousta výborného jídla i pití. Sladkostí a kávy. Až zrak přecházel. Do toho spousta zábavy a tance. Dokonce královští bubeníci se tam ukázali. Sotva zavířili první údery bubnů, Hrášek začal tancovat jak o život. A ne a ne se uklidnit. Ačkoliv se Quětinka snažila ho umravnit kouskem čokoládového dortu. Po té Quětinka s Hráškem a s babičkou shlédli krásné květinové výzdoby, popili královské kávy a zakously excelentní čokoládu (ještě teď mi ji cítím na jazyku) a zatleskaly výkonu všech účinkujích, abylo na čase jít domů. Jako Popelka.
První část cesty s železným supícím ořem byla velmi poklidná a všichni tři se těšili domů, do svých postýlek. Ale chyba lávky. Již z dálky bylo vidět, že krásnému, stříbrnému, bujarému Oři není dobře. Smutně na ně hleděl, nožky polámané. Quětinka nelenila a ihned podolala telegrafickou zprávu pověřeným orgánům : Oř nemocen - stop - stopy nezajištěny - stop - prohlídka nutná - stop - asi někoho zakousnu - stop.
Mladí muži nelenili a ihned přichvátali na svém novém oři, zjistit co se stalo. A viděli co se v té tmě vidět dalo. Stříbrný Oř smutně hleděl, nožky olámané, zuby vyražené, uši utrhnuté. Chvíli se ti mladíci radili, Oře okukovali ze všech stran, šťouchali do něj, pak se dlouze Quětinky vyptávali a po té se shodli, že Oř je schopen pomalého přesunu do mateřské stáje. Vše si pečlivě zaznamenali na pergamen a uložili. A poté Quětince oznámili, že pokud toho traviče krásných, stříbrných ořů dopadnou, bude urychleně informována telegrafickou zprávou. Ale Quětinka tušila, že to je zcela nemožné a tak se smířila s nákladnou soukromou léčbou pro Oře. Ale na druhou stranu musí pochválit Hráška. Za celou dobu se nezalekl, tiše se držel Quětinčiny teplého bříška a vůbec nezlobil . Pouze babička byla velmi otřesena a asi to odnesla malým šokem.
Po té všichni tři naskočili, teda opatrně nasedli na Oře a vyrazili v mzle tak husté, že by se dala krájet, směr domů. Po strasti plné a hrůze nahánějící cesty, kdy nebylo vidět dva metry před sebe , se dostali bezpečně domů. Tam si všichni oddechli, že v pořádku dojeli a rozutekli se do svých postelí, kde byl klid a mír.
Nu a Oř? Ten je již v soukromé klinice a je o něj královsky pečováno.
A to je konec této podivné pohádky.
PS: schválně, kdo uhodně, copak se nám stalo.....
Kouzelný ples byl opravdu kouzelný. Byla tam spousta výborného jídla i pití. Sladkostí a kávy. Až zrak přecházel. Do toho spousta zábavy a tance. Dokonce královští bubeníci se tam ukázali. Sotva zavířili první údery bubnů, Hrášek začal tancovat jak o život. A ne a ne se uklidnit. Ačkoliv se Quětinka snažila ho umravnit kouskem čokoládového dortu. Po té Quětinka s Hráškem a s babičkou shlédli krásné květinové výzdoby, popili královské kávy a zakously excelentní čokoládu (ještě teď mi ji cítím na jazyku) a zatleskaly výkonu všech účinkujích, abylo na čase jít domů. Jako Popelka.
První část cesty s železným supícím ořem byla velmi poklidná a všichni tři se těšili domů, do svých postýlek. Ale chyba lávky. Již z dálky bylo vidět, že krásnému, stříbrnému, bujarému Oři není dobře. Smutně na ně hleděl, nožky polámané. Quětinka nelenila a ihned podolala telegrafickou zprávu pověřeným orgánům : Oř nemocen - stop - stopy nezajištěny - stop - prohlídka nutná - stop - asi někoho zakousnu - stop.
Mladí muži nelenili a ihned přichvátali na svém novém oři, zjistit co se stalo. A viděli co se v té tmě vidět dalo. Stříbrný Oř smutně hleděl, nožky olámané, zuby vyražené, uši utrhnuté. Chvíli se ti mladíci radili, Oře okukovali ze všech stran, šťouchali do něj, pak se dlouze Quětinky vyptávali a po té se shodli, že Oř je schopen pomalého přesunu do mateřské stáje. Vše si pečlivě zaznamenali na pergamen a uložili. A poté Quětince oznámili, že pokud toho traviče krásných, stříbrných ořů dopadnou, bude urychleně informována telegrafickou zprávou. Ale Quětinka tušila, že to je zcela nemožné a tak se smířila s nákladnou soukromou léčbou pro Oře. Ale na druhou stranu musí pochválit Hráška. Za celou dobu se nezalekl, tiše se držel Quětinčiny teplého bříška a vůbec nezlobil . Pouze babička byla velmi otřesena a asi to odnesla malým šokem.
Po té všichni tři naskočili, teda opatrně nasedli na Oře a vyrazili v mzle tak husté, že by se dala krájet, směr domů. Po strasti plné a hrůze nahánějící cesty, kdy nebylo vidět dva metry před sebe , se dostali bezpečně domů. Tam si všichni oddechli, že v pořádku dojeli a rozutekli se do svých postelí, kde byl klid a mír.
Nu a Oř? Ten je již v soukromé klinice a je o něj královsky pečováno.
A to je konec této podivné pohádky.
PS: schválně, kdo uhodně, copak se nám stalo.....
17. října 2011
* Minuta ticha pro Fanouška :(
Byl to věrný přítel. Čekal na nás v dešti, ve sněhu i v parnu. Byl to náš rodinný jeep. Pár společných fotek...
26. září 2011
6. září 2011
28. srpna 2011
flérujem
Pro ty kdo to ještě neví máme nový profil se Slávi na fléru tak od včera se můžete nejen kochat, ale občas si koupit nějakou tu radost pro sebe nebo pro svoje mazlíky.
27. srpna 2011
...smazal se mi vzorek tak sem k obojku přilípla řetízek...
nohy
neochotný model....
zatím v blbé kvalitce ,ale musela sem to sem rychle dát...
26. srpna 2011
24. srpna 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
