Děvčata, nezapomeňte si dneska uříznout větvičku Barborky. Nejlépe třešňovou nebo z jablůňky. Já si pro jistotu uříznu taky, ať to mám posychrovaný na ten příští rok :)
A ještě něco málo z historie o sv. Barboře ....
Dle legendy se sv. Barbora narodila ve 3. století v Nikomédii, dnešním Izmidu v Turecku. Zde vládl její pohanský otec Dioskuros, který ji zavřel do věže, aby ji uchránil před křesťanstvím. Právě s touto věží bývá sv. Barbora často zobrazována. Jeden ze sloužících, tajný křesťan, však sv. Barboru obrátil na víru a sv. Barbora se stala křesťankou. Ke dvěma oknům ve věži nechala udělat ještě okno třetí, na počest Nejsvětější Trojice.
Když otec zjistil, že sv. Barbora je křesťankou, poručil, aby ji popravili. Sv. Barboře se však podařilo z věže utéci a schovat se ve skalách, a proto se považuje za patronku horníků. Její úkryt však prozradil jistý pastýř a sv. Barbora byla krutě mučena. Když mučení sv. Barbory viděla sv. Juliána, přihlásila se rovněž ke křesťanství a sv. Barboře se rány zázrakem zahojily. Sv. Barboře setnul hlavu její otec, pak z nebe sjel blesk a otce zabil. Sv. Barbora se tedy stala taky patronkou dělostřelců. Spolu se sv. Barborou byla popravena taky sv. Juliána.
Někdy okolo roku 1000 se ostatky sv. Barbory dostaly do dómu sv. Marka v Benátkách a později na ostrov Torcello před Benátkami.
Sv. Barbora patří mezi 14 svatých pomocníků v nouzi. Byla velmi uctívána zejména v hornických oblastech, a taky v naší zemi jí bylo zasvěceno mnoho kostelů. Nejznámějším z nich je gotický skvost, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.
Patronka
Barbora je patronkou hurníků, slévačů, stavebních dělníků, pokrývačů, tesařů i architektů, dále kameníků, kuchařů a řezníků.
Zvyky
Na svátek sv. Barbory lidé nejenom u nás, ale taky v Německu a Rakousku řežou třešňové větvičky a dávají je do nádob s vodou. Jsou to takzvané barborky. Tyto větvičky mají pro štěstí a Boží požehnání o Vánocích rozkvést a jsou pěknou ozdobou vánočních domácností.
Asi nejznámější pověra je, že když svobodné dívce vykvete větvička barborky na Štědrý den, do roka se vdá.
Jiným zvykem bylo řezat větviček více a na každou pověsit jméno chlapce, jež dívce byli sympatičtí. Věřilo se, že se stane nevěstou chlapce, jehož jméno je na první rozkvetlé větvičce.
Kvítek z barborky ukrytý za sněrovačkou měl přivábit chlapce, kterého dívka nosila v srdci.
Na Šumavě věřili lidé, že mohou rozpoznat čarodějnice pomocí kvetoucí větvičky, jež vzali s sebou na půlnoční (čarodějnice se prý obvykle stavěly zády k oltáři).Jiná pověra praví, že dívce, jež není čistou pannou, větvičky nevykvetou, proto dívky větvičky schovávaly ve svých komůrkách.
