* Něžná Tygřice

Narazila jsem na super fejeton od české spisovatelky Dany Emingerové. Myslím, že celkově stojí za prozkoumání a přečtení :)

O autorce:
Dana Emingerová - Novinářka a spisovatelka vydala fejetonovou knížku Něžná tygřice s kolážemi "sklepáka" Davida Vávry.

Trochu mrtvý pavouk
Poslouchala jsem své tři syny, čtyřletého, šestiletého a desetiletého, jak se baví, proč mají v Americe Santa Clause a v Rusku Dědu Mráze místo Ježíška.
"To je pořád ten samej, ale než rozdá po celém světě dárky, takhle zestárne," pravil ten prostřední.
"To už by byl za tu dobu dávno mrtvej," smál se nejstarší.
"Jako že by umřel?" nechápal benjamínek Šimon.
"Proč by neumřel? Všichni jednou umřou. I ty!"
"Já?"
"I máma, táta, všichni. Až budou starý, umřou… Jenom Ježíš umí vstát z mrtvých. To udělá vždycky po Velikonocích. A protože výroba mimina aspoň těch osm devět měsíců trvá, je zase o Vánocích připravený se znovu narodit a rozdávat dárky."
Pak ti dva starší odešli. Čtyřletý hošíček zůstal sám. Měl slzy na krajíčku, protože poprvé narazil na smrtelnost bytí. Chtěla jsem ho ukonejšit. Co říct, jak začít? Vtom se ze stropu na zem spustil malý pavouk. Šimon okamžitě vyskočil a pavoučka, který se štrachal po podlaze, rozšlápl…
Proč jsi šlápl na toho pavoučka?! Nic ti neudělal. Podívej, zabil jsi ho.
Ale jenom trošku.
Žádný trošku. Je úplně mrtvej.
Tak já mu to pofoukám.
To nepomůže.
A bolí ho to?
Už ne.
Já kdybych umřel, tak bych strašně brečel.
Radši dám na tebe pozor, abys neumřel.
To opravdu nebolí, když se umře?
Třeba našeho pejska Barnabáše, když ho přejelo auto, tak ho to nejdřív moc a moc bolelo.
A toho ptáčka, co vypadl z hnízda?
Asi taky.
A dinosaury?
Vymřeli už dávno.
Měli rakovinu jako jedna paní v televizi?
Ne. Prostě vymřeli.
Všichni?
Všichni.
A nezůstal ani jeden?
Ne.
Ani nějaké jedno malé mláďátko?
Ne. Všichni vyhynuli.
A lidi taky vyhynou? Kluci říkaj, že každej umře. Že i já umřu… Že to není pravda!
Nebreč!
Že prej už nikdy nebudeme žít, až umřeme.
To opravdu ne.
Ani v Americe?
Ne.
A prej i ty umřeš. Že budeš stará.
No… víš, Šimůnku. Babička je taky stará.
Ale babička musí bejt stará. Proto je to babička a žádná moje maminka.
Je to ale moje maminka.
Tvoje co? Maminka? Jak může bejt babička maminka, když je stará?!
Dřív byla mladá.
Takže až já budu velkej, ona bude zase malá?
Ne. Jen stará a ještě starší.
Takže tvoje maminka je moje babička?
Tak.
A to má takhle každej?
Každej. To je jasný. Každej má nebo měl nějakou babičku.
Jó? I pámbu?
No, pámbu… Ten teda…
Já vim. Ten je mrtvej. Ukřižovanej na hrobečku, co spí děda, jak mu tam jezdíme dávat ty kytky.
Byl to děda táty. Byl už hodně starej, když umřel.
A proč se mu to stalo?
Všem se to jednou stane…
A znal jsem ho?
Neznal. Protože umřel dřív, než ses narodil.
A kde jsem byl?
No nikde. Než se děti narodí, nikde nejsou…
To jsem opravdu nikde nebyl? Ani malinkej u tebe v bříšku?
Ne.
A znala jsi mě?
Než ses nám narodil, tak ne.
Toho mrtvýho dědečka jsi znala?
Vlastně taky ne. Umřel dřív, než jsem potkala tátu.
Ty jsi neznala tátu?
Ne.
A sebe jsi znala?
Jak to myslíš?
Jestli jsi třeba nebyla umřená, než ses narodila?
Nebyla jsem umřená. Ale jednou umřu.
Já teda taky?
No, taky. Ale až budeš dědeček.
Já nikdy nebudu dědeček a nikdy neumřu!
Nebreč, Šimůnku.
Nechci umřít!
Hele. Někteří lidé věří, že ti, co umřou, se spolu setkají v nebi.
Budeš tam i ty a táta?
Určitě. Hlavně už nebreč!
Jupí!!!
No vidíš…
Bude tam taky náš hafík Barnabáš, co ho přejelo auto?
To víš, že jo.
A ten mrtvej ptáček, jak vypadl z hnízda?
Určitě taky.
A ten rozšlápnutej pavouček?
No jo...
Co ta paní z televize s rakovinou?
Ježišmarja!
A budou v nebi i dinosauři?
Prosím tě, dej už pokoj!
Jak se tam všichni vejdem?


:)

* Jak se krade sních,aneb všechno pro děti

Všechno to začale úplně jinak - ruplou pneumatikou výletem do pneu servisu a zalomeným klíčem v zámku ovšem podstatná část příběhu je v tom ,že to auto stálo u Ronda ,a u Ronda likvidujou starej led ,lépe řečeno novicírujou Rondo. A tak jsem s Janičkou a Jirkou což sou mí spoužáci po užasném dni-dvě hnusný zkoužky....prostě neodolali ... vůbec jako nechápu proč se nám lidi okolo smáli...Druhej den jsem si opět po zkoužkách dali srazík a to už na nás Jirka čekal v ruce metalízovou lopatku a igelitový pytle stím ,že dostal nápad -dneska s dětima budem na schůzce stavět sněhuláka a tak se šlo:-)nejdřív sme odtamtud celkem nechtěně vypudili pubescentní koululující se bandu,a jali jsem se dolovat kusance sněholedu lopatotičkou a kladívkem což je nanejvíš zajímavá zkušenost,široké okolí z nás mělo sice trošku víc dost než předchozí den - jedna babička si myslela ,že tím chceme získat vodu zadarmo,a jiní se po nás kouklali jako kdybychom meli v autě mrtvolu a tím ledem ji chtěli chladi... ovšem jinak to byla taková normální pohodová loupež.

* Čína a její poklady

Hledala jsem inspiraci pro zařizování atomovýho krytu a našla jsem tohle, není to nádhera?

* pozor, pozor

TAK POZOR,
KRÁSKY UŽ JE SKORO HOTOVEJ PROGRAM NA FOLKOVÝ PRÁZDNINY V NÁMĚŠTI : http://www.folkoveprazdniny.cz/view.php?cisloclanku=2004031101
OVŠEM NĚJAK JSEM NEVYPOZOROVALA ,ŽE BY TAM BYLA NĚJAKÁ SNAHA O IRSKÝ DEN.... TAK UVIDÍME.

* IV.výstava prací studentů MZLU

* Sladký život batolete

Ahojte sounádržky :) Po dlouhé době se zase hlásím se svou troškou do mlýna:) Nějak vůbec nic nestíhám :( Ale musím se s vámi podělit o pár obrázků mého nezbedného bratra... Je to náše malé hyperaktivní zlatíčko :) Hodný, ale skoro neuhlídatelný :)

Naprosto dokonalé foto - Matýsek s tatínkem trénujou na světový rekord v zadržení dechu

No, není to dítě sladký, když spí?? (Asi ten večerda nebyl moc napínavej, no...)

A zkoušení foťáku na novým telefonku...Matýsek zrovna baštil oblíbeného lipánka a focení si užíval:)

* Imagine ...

* Deník šílené vedoucí VI.

Už pár týdnů jezdím opět denně auti do práce, do nové práce blízko domova a ještě blíž našemu atomovému krytu ( pracovní název pro náš úžasný "nový" domeček:) ležící na trase transibiřské magistrály z Moskvy do Vladivostoku ) . Jezdím už svým! auti - Ježečkem. Jelikož Ježeček už je postarší pán a má své vrtochy, rozhodl se je realizovat na mě. Prostě taková zkouška, co vydržím. Začalo to nenápadně. Asi tak dva měsíce zpátky dojdu domů a máma mi oznámí, že nemám v auti zadní brzdy, páč se zadřely a že si to mám dát opravit :) . Je zajímavé, že se asi zadřely samy od sebe, páč autem jsem jela naposledy před několika dny, že.... :) tak by mě zajímalo, kdo je zadřel...hm..... A vyvrcholilo to v pondělí, kdy se mi záhadným způsobem urval výfuk. Začalo to nenápadně. Ráno si to frčím do práce a zdá se mi, že Ježeček nějak divně bručí, tak si říkám, je to už postarší model, má na to nárok. Ale to jsem nepočítala s tím, že z práce už skoro neodjedu. Odpoledne nasedám do auti, plná nadšení co vše vyřídím ve městě a že natankuji a tak.... chyba.... Nastartuji a leknu se. Naprostý tuning. I sebelepší konstruktér nedokáže z výfuku udělat to, co si Ježeček usmyslel sám od sebe. Rachot, že mě muselo být slyšet na kilometr daleko a otáčky a výkon motoru téměř nulový. Tak si tak sedím v auti, který řve jak tur a snažím se být absolutně nenápadná a tvářit se, že k tomu autu nepatřím. Vyrážím tedy opatrně na cestu. Celou dobu se modlím - prosím prosím, dojeď až domů, nebudeme nikde zastavovat a nějak se domů připlížíme, jo? Řítím si to po silnici závratnou rychlostí šedesát... už mě předjíždí pomalu i cyklisti a já za velkými tmavými brýlemi se tvářím jako že tam nejsem. Samozřejmě, že jsem vychytala všechny semafory na červenou, a to znamená zabrzdit, zastavit a čekat na zelenou doprovázena zvuky, které vyluzoval výfuk. Bylo to strašné. Pak zařadit jedna, dva a tři a s dělobuchy doprovázející každé zařazení se pomalu odplížit dál. Cestou jsem neustále kontrolovala, zda výfuk už neuletěl úplně, jestli za mnou nelítají jiskry nebo už nezačalo hořet auto. Řidiči na mě naštěstí netroubili ani neblikali, tak snad to nebylo tak hrozné. Když už jsme tedy "dojeli"domů spadl mi šutrák ze srdce o velikosti menší pálavy. To mi nezabránilo v tom, že jakmile jsem vystoupila z auta, měla jsem chuť ho nakopnout. Aspoň jsem si teda ulevila se slovy : Hajzle, rozřežu tě flekskou ..... a odešla domů. Nicméně jsem jej ještě večer odvezla do servisu. Teď na něj stále čekám a doufám, že už Ježeček zapomněl na mé urážky a bude poslouchát jak má a budem opět jeden tým. A jestli ne..... tak v Nosislavi je príííma vrakáč, asi tam pojedem na výlet...........

* Terakotová armáda v Praze

V roce 1974 si čínští zemědělci ve vesnici Ši-an chtěli vykopat studnu a narazili na předmět z pálené hlíny. Zanedlouho se přišlo na to, že jde o jeden z největších archeologických nálezů všech dob. V obrovských jámách se našla tzv. Terakotová armáda, cca 7000 soch vojáků a stovky válečných vozů a koní. Stejnojmenná výstava se snaží napodobit pocit, který měli archeologové, když poprvé uviděli neuvěřitelný nález. Ve velkém sále Lucerny v Praze začíná 13. května.

Velkou výstavu dokresluje i zvukový doprovod a světelná show. Navíc bude na programu i vedlejší výstava o čínské módě, kde se návštěvníci dozvědí, jaké šaty nosily čínské ženy v průběhuuplynulých tisíciletí.Obrovský soubor soch patřil k výbavě hrobky Čchin Š‘-chuang-tia. Příslušenství hrobky prvního čínského císaře z dynastie Čchin leží v provincii Šang-ši. Ta se začala stavět roku 246 před naším letopočtem a trvalo to 38 let. Na výstavbě hrobky se podílelo odhadem 700 000 lidí.Hrobka má rozměry 345 krát 350 metrů a celek měl původně tvar pyramidy. Sochy byly nalezeny celkem ve třech jámách, v první bylo 6000 vojáků a 40 dřevěných bojových vozů, v druhé 350 koní táhnoucích bojové vozy, 116 jezdeckých koní a okolo 900 vojáků a pravděpodobně89 bojových vozů. Třetí jáma obsahovala menší množství vojáků a vozů. Zbraně, které sochy držely, jsou reálné a vědci zjistili, že je staří Číňané dokonce pochromovali, aby v hrobce nezrezavěly.