Ahoj mé milé a drahé sestry Sounádržky:)
Usoudila jsem, že tu je nějako mrtvo a tak přidám slovo do pranice...nečekejte nic moc duchaplnýho...to já už poslední dobou neumím (prostě to přestalo fungovat) a navíc mi nejni úplně dobře...no doufám, že nebudu nemocná...bych si musela vyřizovat neschopenku...a kdybyste věděly jak dlouho sem si vyzvedávala ISIC kartu...to už taky prostě nefunguje...teď nic nefunguje...:)
Teď čtu knížku, jmenuje se Piano (nevím jestli znáte, ale je to sympatický:)) a tam si hlavní hrdinka postavila stan z obručí (takových těch co se dávají pod sukni, aby držela tvar) a na tu obruč natáhla spodničky, aby na ně (ona s sebou měla svou dceru) nefoukalo... Úplně první moje reakce byla, že tam měly asi dost těsno...přece jenom dva lidi v obruči...fakt těsno... Ale pak mě napadlo, že to je celkem vtipný...chodit se spodničkou (či spodním prádlem) navrchu (teda jako obrazně samozřejmě:D) To je jako kdybyste po sobě měly takový ty žlutý cedulky co lepí a na nich měly napsaný všechno, co se vám zrovna mihne hlavou, všechny pocity, nálady...a všichni to vidí... Často když jedu sama šalinou, tak pozoruju lidi (když nečtu...)...někteří se usmívají, jiní mračí, někteří vypadají jako po fetu...a každýmu běží něco hlavou...a tu žlutý cedulky by se mi hodily...aspoň bych se nenudila;)
Tak sem přispěla veskrze duchaplně, takže už půjdu pomale spikat...jenom co se mi dostahuje Radůzka:)
Takže brou brou a nezapoměňte na obruče:)
Žádné komentáře:
Okomentovat