* něco k zakousnutí

Abych dostála svému slibu, budu psát příspěvky až vám to milý nebude :D... Ne to je jen vtip, ale i tak... :) Jelikož večery v nemocnici jsou velmi dlouhé (a to jsem tu zatím jeden den :)) rozhodla jsem se vás obšťastnit nějakým milým lidským slovem, v psané podobě.....
A vzhledem k tomu že se blíží mé oblíbené svátky a s nimi se blíží obligátní pečení perníčků. Každá máme ten svůj recept, každá své oblíbené postupy... jen já ne a ne na ně dojít :) Každoročně si slibuji, že upeču jen dva plíšky perníčků. Opravdu jen na zobnutí, ale realita je jiná a krutá :). Když jsem pekla poprvé, vzešlo z jedné dávky 15 plechů perníčků. To by nebylo to nejhorší, ale kdo to měl zdobit?! Tak jsem povolala do boje i tátu... od té doby se ptá, kdy budu péct perníky, že by se na pár dní odstěhoval. Za těch pár let jsem dokázala zredukovat počet plechů na šest, což považuju za vlastní rekord :) I když nejvděčnější strávníci perníků v naší rodině jsou bratránek a náš pes, neodradí mě to v každoročním provonění kuchyně badyánem a anýzem :) A ještě bych přidala pár řádků (dva až tři odstavce?!) o historii perníčků - to je ta nemoc z povolání - ať všechny navnadím na letošní pečení :)
Historie perníků a medového pečiva sahá do dávných časů. Perník – medovník je prastarý a možná ještě starší než chleba. Med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka. Aby placka, kterou pravěký člověk vyrobil z mouky a vody, měla chuť, přidal se k ní med. Od primitivních receptů se postupy zdokonalovaly a přidávaly se neustále nové ingredience, podle toho, jak se člověk seznamoval s novými surovinami. Pečivo z mouky a medu bylo nalezeno i v egyptských hrobkách a je zmiňováno ve starém Řecku.
Podle dostupných informací se perník v českých zemích vyskytuje už od u nás vyskytuje od třináctého či čtrnáctého století. Odkudu k nám přišel se ale zatím neví. Šlo totiž o postupný vývoj. Zahraniční prameny uvádějí jako domov perníku Německo. Při středověké propojenosti evropského prostoru a neustálých změnách hranic a majitelů všemožných zemiček to není zas tak podstatné.
První zmínka o perníkářích a perníku, jeho výrobě a prodeji v Čechách, je z roku 1335 z Turnova, kde prodávali perník cáletníci – tak se tehdy perníkářům říkalo. Celátníci Měli vlastní cechy, které spolupracovaly se saskými. Při přípravě těsta prý používali až devadesát druhů vzácných koření a bylin, velmi důležitou složkou, určující kvalitu byl med. Z doby, kdy se začal do těsta přidávat pepř pochází také název perník.