Dnešní část má podtitul : Moje trápení s GPS
Jelikož už jsem velká holka a mám nejen maturitu, vysokoškolský titul (který z bezpečnostních důvodů raději neužívám :)) a taky řidičák, tak se očekává, že budu jezdit a taky že to umím.
Tentokrát jsem zápasila s GPS. Jak jsem zjistila, tak každá GPS má své vlastní jméno, třeba kolega má Honzu. Ta naše GPS je ženský hlas ale pro změnu u ní jméno nevím.... To mi však nevadí, já jí říkám Karel....
Karel je celkem mírné stvoření, které nás vždy zavedlo na správnou adresu,ale jen do té doby než sednu za volant já nebo se cesta týká mě.... Zřejmě má velmi vytříbený humor, jinak si nedovedu vysvětlit najetých 15 km navíc po Ostravě, když jsme se snažili najít vysokou školu báňskou. Ono by to nebylo tak strašný, kdybychom neprojeli jednu a tu samou křižovatku asi čtyřikrát a pokaždé z jiného směru....
Jindy se zase rozhodla, že Liberce je nekratší cesta do Brna přes Prahu a nedala si to vymluvit asi dalších 100 km, než jsme dojeli do Hradce Králové, tam se nachvíli urazila, přepočítala a konečně se vzdala nápadu se vracet domů přes Prahu, ale pro změnu hlásila, že tuto část silnice nezná....
Asi nejvíc potrápila mého kolegu (velmi mladý, bystrý a inteligentní .... prostě .... hm... :)) když mě vezl po služebce poprvé domů..... Ono celkově najít tu naši dědinku je zázrak, ale netušila sem Karlovi možnosti.... Karel ho navigovala na zpáteční cestě domů přes Kyjov, který je od nás jen "necelých" 40 km.... a vzhledem k tomu, že bydlí u Blanska, měl z toho takový menší "rodinný" výlet po jižní Moravě než se v noci dostal domů....
Jinak Karlovi říká něžně Janička a nedá na ni dopustit....
Už se těším po novém roce, co si na mě Karel zase vymyslí. Prostě čistě ženská rivalita :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat